Cílem Němců byla likvidace českého národa

Němci chtěli český národ zlikvidovat, české vlastence vyhnat ze života.  My jsme je jen přesídlili, nikoliv vyhnali ze života.

Plánem zlikvidovat český národ a osídlit český historický prostor Němci se zabývali  někteří představitele tzv. Sudetoněmecké strany již v době Československé republiky. V srpnu r. 1940 Neurath, tzv. říšský protektor, a Frank, jeden z přestavitelů tzv. sudetských Němců, poslali A. Hitlerovi „Pamětní spis“, který obsahoval postup germanizace českého národa. V obdobném duchu mluvil o něco později též R. Heydrich, tehdy zastupující říšský protektor. Jsou známá jeho slova, že Čech v česko-moravském prostoru nemá co pohledávat.

K likvidaci našeho národa mělo dojít po vítězné válce, samozřejmě pro Německo.. Pak měla přijít ta pravá chvíle.. V době tzv. protektorátu však Němci naši genocidu již připravovali. 360 tisíc našich lidí zavraždili.

Před likvidací českého národa, která předpokládala část Čechů postavit ke zdi a zastřelit, další pak germanizovat na území staroříšském a zbytek vyhnat někam daleko na východ a sever, nás zachránila jen porážka Německa ve válce. Jinak jsme dnes my již nežili, český národ neexistoval.

Když toto si všechno uvědomíme, pak jen s velkým úžasem  můžeme sledovat sebelítost sudetů, kteří naříkají nad tím, že byli přesídleni z Československa.  Kdyby se postavili, stejně tak jako němečtí antifašisté, proti znacizovaným henleinovcům, kdyby byli loajální vůči Československu, trpěli s námi s době tzv. protektorátu, pak do odsunu by šla jen hrstka znacizovaných tzv. českých Němců. Vzhledem k tomu, že však zradili ve velké většině, že se stali pátou kolonou nacistů a s nimi ruku v ruce připravovali naší likvidaci, museli z republiky odejít. Svým chováním v 30. letech minulého století, v době protektorátu, sami rozhodli o svém osudu. 

Odešli, museli odejít, že se dopustili na nás těžkých zločinů, že se podíleli na vraždách Čechoslováků, tedy i německých antifašistů, a do poslední chvíle byli věrní nacismu. Historické příčiny mají i své důsledky. Proto konečně už by neměli nás obviňovat ze všech možných zločinů a uvědomit si, že největším nepřítelem „sudetismu“ byl nacismus, Hitler a jeho kumpáni, znacizovaní henleinovci v čele s Henleinem a Frankem, kteří jsou odpovědní za smrt snad až 200 tisíců padlých sudetů v německých uniformách, stejně tak jako za přesídlení německého obyvatelstva  z Československa.

Vítězství spojenců, USA, Anglie a SSSR, v druhé světové válce nás zachránilo před likvidací, jíž nám připravovali Němci. Naše vděčnost za zachování českého národa, našeho státu patří všem spojencům. Velkou většinu našeho území osvobodili sovětští vojáci. Zaplatili za to velkou cenu. 144 tisíc jich na našem území padlo a jsou u nás pochováni. Domů se nevrátili. Jejich místo u rodinného stolu zůstalo volné. Žal jejich příbuzných byl velký.

To jsou historická fakta. Jak my se dnes k Rusku chováme? Nepřátelsky! Mnozí naši rusofobové dokonce se účastní na bourání jejich pomníků, odstraňování pamětních desek. Jejich dlouhodobým útokům podlehl i pomník maršála Koněva v Praze – Dejvicích, velitele vojsk, která osvobodila Osvětim, podílela se na osvobození Prahy, který byl skácen a odvezen kdovíkam. Jsme-li lidé, měli bychom jako lidé i cítit a myslet. Historie nám připravila dvě koncovky řešení existence našeho národa. Jedna z nich byla německá, která spočívala v likvidaci českého národa. Druhá pak spojenecká, jež předpokládala osvobození našich národů a obnovení Československa. Spojenci zvítězili. My žijeme a měli bychom být vděčni všem, kteří se podíleli na našem osvobození.

Dr. O. Tuleškov